Společnost a vzhledové vězení

21. července 2014 v 20:40 | Horacio

Každý jsme vězněm vlastního těla. Nezměníme to, ale měli bychom se naučit smiřovat se s tím. V dnešní době je to ale docela těžké, když se na nás každý dívá jako na vraha, jenom za to, že jsme si oblékli naše oblíbené oblečení. Když změníte něco na svém zevnějšku, nějak neobvykle, tak vás lidi okolo pomalu začnou vnímat jako vyvrhele. Až na pár. Praví přátelé se za vás postaví. Nestyďte se za sebe, za svoje tělo, ale hlavně prosazujte to uvnitř, co není na první pohled vidět. Mě v tomhle ohledu hodně inspiruje Gerard Way. Kéž by se MCR nikdy nerozpadli. No každopádně, tady máte taky trochu inspirace. :)


"Never forget how beautiful you are."
"Be whoever you are extremely loud. And be completely fearless when you do it." - Gerard Way :)
 

Drobná hádanka

20. dubna 2014 v 18:35 | Veronica
Ahoj,
mám pro vás takovou hloupůstku.
Moje fantazie si tak nějak přetvořila jednu (i zfilmovanou) část básně od jednoho úžasného člověka.
Jestli někdo poznáte jak zní originál a jak se jmenuje ta báseň, tak gratuluju, zatím na to nikdo nepřišel! :D

So me and my horrible zombie cat
will go searching for victims in our flat.

Dost lidí, i když tu báseň moc dobře znají vůbec netušili, tak hodně štěstí!! :)

Povídka

20. dubna 2014 v 10:05 | Veronica
Ahoj všichni, napsala jsem krátkou anglickou povídku, třeba se vám bude líbit.

The atmosphere was calm. I knew that I must do it, but I didn't want to. After all he was still my friend. No! He couldn't be with me any longer! (Actually, I didn't know what I was doing) I started to act, with a little bottle of whiskey in my hand, wanted to burn his house and him. His dog went in with me. Nobody was downstairs, I had to go upstairs. And there he was. His poorness itself. Lying on the couch. Wait.. I couldn't hear anything. He.. He was dead! I checked the pulse. Really. And then it happend. Someone was behind me. He had a gun. I died. I died, because I wanted to kill somebody. That's my punishment.
 


Knihomolství

19. dubna 2014 v 17:43 | Veronica
Většina z nás určitě zná někoho, koho za knihomola považuje. Někteří si myslí, že je to člověk, který nosí brýle, má perfektní prospěch ve škole, moc nemluví, nejraději je sám. Dost často takoví lidé jsou neustále zabořeni v knížkách, protože, jelikož se moc s nikým nestýkají, mají spoustu času. Tak proč si něco nepřečíst, že? Ovšem v dnešní době více lidí sáhne po mobilu a něco si zahrají. Připadá mi to jako škoda. Co se dozvíte například z Temple run nebo Angry birds? Nic. Teď si asi většina z vás bude myslet, že tohle píše nějaká čtyřicetiletá vdova, která nemá co dělat. Oprava, je mi třináct a čas mám málokdy. Ale když mi po škole, po ježdění na kole s kamarády a po všech domácích pracích zyde čas, nejradši si vezmu knížku a čtu. Za knihomola mě dost lidí považuje, přesto poslední dobou nemám na čtení vůbec čas. A tím, že tohle sem píšu ho neztrácím. Třeba se někdo zamyslí a něco si přečte. Za to mi těch pár minut určitě stojí. :)

Kam dál